Dětství (1928-1935)

    Jak už bylo předesláno, Antonín Tučapský se narodil v Opatovicích u Vyškova. „Narodil jsem se v posledním nízkém domečku na horním konci vesnice čp. 64. Říká se tam „Na Betlémě“. Kmotrem mi byl Antonín Musil, bratr slavného Aloise Musila, orientalisty. Moje maminka pocházela z Pařezovic. Ty sice patřily pod obec Lhota, ale přirozený spád měly k Rychtářovu. Do Rychtářova chodily pařezovské děti do školy a rovněž do kostela, neboť patřily do rychtářovské farnosti. Počátkem dvacátých let moje maminka sloužila u Musilů na chalupě a často chodívala uklízet také do „vily“, kterou si tam dal postavit Alois Musil. Byla u Musilů (neboli „Badalů“, jak se jim přezdívalo) čtyři roky, pak se provdala a odstěhovala do Opatovic. Na svoji službu u Musilů často a ráda vzpomínala a zůstala s rodinou Musilovou stále ve styku a příležitostně se tam vracívala. Rychtářovský sedlák Antonín Musil byl pak kmotrem nejen mým, ale i obou mých sester, proto se já jmenuji Antonín. I já jsem rád k Musilům chodíval, hlavně o poutích 15. srpna na Nanebevzetí Panny Marie. Je to stejný den jako ve Vyškově, ale do Rychtářova jsem chodil raději, tam to bylo zajímavější, poutavější a štědřejší. Při těchto poutích jsem se jednou setkal také s panem prelátem, o kterém maminka mluvila s velikou úctou a znala od něho různé příběhy z jeho cest po Arábii. Na jedno takové setkání se matně pamatuji a vrylo se mi hluboko do paměti. Snad těch setkání bylo několik, ale do mé dětské mysli se vrylo jen jedno. Alois Musil byl odvážný průkopník, který otevřel světu cestu do tajemného arabského světa. Neprávem se jeho jméno opomíjelo v odborné literatuře. V jednom rozhovoru jsem se zmínil o příhodě z dětství, která byla tradována v celé rodině ještě dlouho poté. Jednou, když mi byly dva roky, míchala maminka chlebové těsto ve velké díži. Tenkrát se zadělávalo tak, že se chodilo dokola té velké díže, kde se těsto míchalo dřevěnou kopistí. Chodil jsem stále za maminkou a v jednom okamžiku jsem se chtěl podívat dovnitř, nahnul se nad díži. Byl jsem malý, převážil jsem se a hlavou zabořil doprostřed těsta. “[1]

    Na svého otce A. Tučapský vzpomíná: „Otec byl povoláním švec a od rána do večera zpíval. Neměli jsme rádio a jeho písničky byla jediná hudba, kterou jsem v raném dětství slyšel. A jak jsem se tak vedle něj batolil, začal jsem se postupně nesměle přidávat a za čas jsme zpívali společně. Otec byl velmi muzikální a měl mimořádnou paměť. Žasnul jsem, kolik jich uměl. Dovedl dokonce přezpívat celou Prodanou nevěstu-samozřejmě po svém.“[2] Matka nebyla v zaměstnaneckém poměru, pracovala tvrdě v domácnosti až do svého těžkého onemocnění, kterému podlehla.



[1] Tučapský, A.: Na vyškovské věži. Vyškovské noviny, 2. 10. 1992, roč. III., č. 39, str. 6

[2] Vašák, V.: Putování s polodrahokamem. Xantypa, květen 2002, str. 82-85