Instrumentální tvorba

 

            Flétna

Sonáta pro flétnu a klavír – Sonata for flute and piano

15-ti minutová Sonáta vznikla 12. března 1982 a má tři části: Angel’s flight; Dying butterflay; Airy ritornel. Jejími interprety byli např. Alison Smith, Pavel Foltýn, Clive Conway, Julie Duncan, Anne Hodgson, Judith Eunis, Amanda Brown, Tracey Steward, Nicola Anderson, Josef Pukovec.

 

Valse Galante – Galantní valčík

Původně skladba pro violu a kytaru (1987 Duo Concertante) byla upravena 24. července 1989 pro flétnu a kytaru, nebo flétnu a klavír.

 

            Hoboj

Sonatina pro hoboj a klavír

Byla napsána 4. - 8. srpna 1959. Její části jsou: Allegro gioccoso; Adagio-molto rubato, Con passione. Skladatel si poznamenal: „Zbývá revise, doplnění dynamiky a  přednesových značek, frázování, a co s ní?“ 19. května 1962 byla odvysílána Československým rozhlasem.

 

Rhapsody

22. prosince 1977 byla napsána Rhapsody pro hoboj a klavír.

 

Pod Ukvaly – Suita

Suita pro hoboj a klavír byla zkomponována 15. října 1983 v Londýně. Má čtyři části: Con umore, Con desiderio, Con dolore a Con fuoco (moto perpetuo). Celková doba trvání je 14 minut. Notové materiály vydal Roberton. Premiéra proběhla 29. května 1986 na Trinity College of Music v podání Simon Carr na hoboj a Deborah Chay na klavír. Autorovi se provedení líbilo.

 

            Klarinet a basklarinet

Sonata „Boema“

První věta Sonáty pro basklarinet a klavír vznikla 7. prosince 1970. Skladba o třech větách byla dopsána 18. srpna 1971 a věnována Due Boemi (Josef Horák – basklarinet, Emma Kovárnová – klavír), kteří se stali jejími výhradními interprety. Má části: Molto tranquillo, Allegro assai; Lento, ma non troppo; Allegro vivo. Trvá 21 minut. Due Boemi ji hráli nejen na území Československa, ale i ve Švýcarsku a NSR v letech 1971-1977.

 

Four Dialoques for clarinet B and piano

10. září 1976 vznikly Čtyři dialogy pro B klarinet a klavír. Skladba trvá 21 minut a byla vydána E. C. Kerby - Kanada-Toronto. Premiéra proběhla 12. května 1977 na Warwich University v provedení Keith Bowen na klarinet a Douglas Browen na klavír. Skladbu interpretovali také: Angela Malsbury, Bernard Lafontaine, Corinna Harris, Catriona Scott, Karel Dohnal aj.

 

Chromatic Dance

Z původní skladby pro violu a kytaru (1987 Duo concertante) upravil 12. června 1987 její druhou větu pro B klarinet a klavír[1].

 

Clarinet Concerto

Klarinetový koncert byl komponován 25. března 1999 pro Karla Dohnala. Má tři části: Con moto; Lento; Allegro moderato. Trvá 22 minut. Světová premiéra proběhla v sále Bohuslava Martinů v Lichtenštejnském paláci AMU v Praze 27. ledna 2001 v provedení Karla Dohnala na klarinet a Komorního orchestru Berg, pod taktovkou Petra Vrábela.

 

Čtyři rozmarné kusy pro klarinet

Tato skladba byla komponována 14. ledna 2004 a má tyto části: Impromptu; Nokturno; Blues; Rondino.

 

Halalí

Skladba určena pro klarinet a klavír. Byla dokončena 8. února 2008 na podnět z Bystřice pod Hostýnem a místní ZUŠ.

 

Clarinetissimo

V roce 2008 napsal pět drobých skladeb pro klarinety. Trvání cca 10 min.

           

            Fagot

Rondo Capriccioso

Původní verze pro kontrabas a klavír byla 5. listopadu 2002 přepracována pro fagot a klavír. Tato druhá verze se autorovi zdá zdařilejší. Vyšlo tiskem u Goodmusic.

 

             Lesní roh

Rondo pro lesní roh a smyčcový orchestr

Bylo napsáno 1. ledna 1954 v Bratislavě.

 

            Trubka

Sonoramente – Three pieces for trumpet and organ

Skladba pro trubku a varhany byla napsána na žádost Miloslava Bučka 28. února 2004. Má tři části: Intrada; Arioso; Impromptus. Trvá 8 minut.

 

            Housle

Five Little Pieces

Pět kusů pro housle a klavír byly zkomponovány 10. ledna 1979 a revidovány 2. února 1979. Skladba má části: Polka; Idyll with recitative; Valse; Dumka; Caprice. Byla vydána Robertonem. Třetí až pátá část byla premiérována 21. března 1981 v St. Laurence’s Church v Londýně v provedení: housle - Marco Martinez a klavír - Gillian Smith.

 

Sonata per violino solo

„Hommage á Bach“ byla napsána 23. února 1985. Má tři části: Ballatta[2]; Rondo[3]; Passacaglia. Mezi její interprety patří: George Mattar, Peter Halug, Cyril Studýnka.

 

Intermezzo

Instruktivní skladba, určená pro výuku na TCM pro 6. a 7. ročník byla napsána 25. června 1987 pro housle a klavír. Trvá 3 minuty.

 

Arabeska

Pro houslistu Tomáše Tuláčka a klavíristku Lindu Nottingham byla 27. července 1987 napsána Arabeska. V přepracované verzi byla zařazena jako poslední věta Sonáty pro violu a klavír. Trvá 9 minut. Dalšími interprety byli: Latica Honda-Rosenberg, David Hirschmann, Peter Fisher.

 

Concerto for Violin and Orchestra

21. srpna 1992 vzniklo Allegro mobile pro housle a klavír s představou, že půjde o koncertní kus. 11. září 1992 byla přikomponována druhá, pomalá část Adagio serio. Tato věta byla 29. října 1992 upravena pro violu a klavír. K doplnění první věty, celkové revizi a instrumentaci došlo v září 1993. Skladba má tyto části: Andante, Adagio serio, Allegro mobile a trvá 26 minut a je určena pro housle a orchestr. Světová premiéra proběhla 19. ledna 1995 v Londýně v St. John’s Smith Square, na housle hrál Leland Chen v doprovodu New London Orchestra pod taktovkou Ronald Corp. V Ostravě skladbu uvedl a natočil 9. dubna 1998 Vítězslav Kuzník s Janáčkovou filharmonií Ostrava pod taktovkou Petra Vronského.

 

Duo Concertante

Původní verze pro violu a kytaru byla 1. října 1998 přepracována pro housle a kytaru. Skladba má tři části: Allegro moderato, Andante tranquillo; Allegro Giocoso; Adagio, Con moto. Trvá 22 minut.

 

Sonata - Rhapsody

Skladba pro housle a klavír byla napsaná 2. prosince 2000 a trvá 17 minut. Má tři části: Adagio; Molto lento; Allegro. Byla vydaná u Roberton Publications. Byla premiérována 26. září 2001 v Londýně Janou Novákovou na housle a Michaelou Rešetovou na klavír.

 

Houslová dueta

Deset skladeb pro dvoje housle. Komponováno: 14. června 2005, 24. dubna 2007. Vyšly tiskem.

 

Duettino nuziale

Čtyřvětá sonáta pro housle a fagot. Komponováno jako svatební dárek pro Janu Novákovou a Václava Vonáška. Skladba dokončena 2. srpna 2005.

 

Sonata seria

Čtyřvětá skladba pro housle a klavír, dokončena 28. února 2007. Čtvrtá část s názvem Rondo rustico. Trvá cca 20 min.

 

            Viola

Duo Concertante

První náčrty skladby pro violu a kytaru pochází z 9. října 1987, kdy autor ještě hledal název skladby jako např.: Valse phantasy, Chromatic Waltz. Tehdy napsal její druhou větu, Allegro giocoso. 12. června 1987 upravil tuto větu pro B klarinet a klavír a skladbu nazval Chromatic Dance. 25. listopadu 1988 vznikla první věta pod názvem Appassionato, která byla později přejmenována. Konečná verze je datována 3. dubna 1989. Skladba má tři části: Allegro moderato, Andante tranquillo; Allegro giocoso; Adagio, Con moto a trvá 22 minut. 1. října 1998 vznikla úprava pro housle a kytaru a 24. července 1989 pro flétnu a kytaru, nebo flétnu a klavír[4]. Nejoblíbenější je druhá věta. Skladbu mělo na repertoáru dueto Tammy Clive - viola, Victor Green - kytara.

 

Adagio serio

Druhá věta houslového koncertu byla 29. října 1992 upravena pro violu a klavír. Premiéra proběhla 1. prosince 1992 na Oratory School Music Society v provedení Elizabeth Turunbull na violu a William Hancox na klavír.

 

Concerto for Viola and Orchestra

Koncert, který vznikl 12. ledna 1996 v Londýně. Má tři části: Allegro moderato, Adagio nocturne, Alegro meno mosso. Ve druhé větě koncertu, Nocturnu je slyšet nápěv lidové písně „Dobrú noc, má milá“. Na otázku, zda je to záměr, skladatel odpověděl: „Nechtěl jsem citovat, ale pořád se mi to tam cpalo. Bylo to v době, kdy se dělilo Československo. Je to dokument, co jsem prožíval v té době“.[5] Premiéra proběhla ve Smetanově síni v Praze 2. a 3. listopadu 1999 v provedení violisty Pavla Peřiny, pod taktovkou Elliho Jaffe.

 

Elegie

Pro Herman Ohnheiser in Schwarzwald – St. Blasien byla 14. února 2001 napsána skladba pro violu a varhany, která trvá 5 minut.

 

Sonata for Viola and Piano

9. dubna 2002 byla zkomponována Sonáta, která má tyto tři části: Poco Allegro; Lento; Lento e rubato, Allegretto. Třetí věta je přepracovanou verzí houslové Arabesky[6]. Trvá 21 minut. 10. března 2004 byla premiérována v Praze Janem Pěruškou a Danielem Wiesnerem. Notové materiály vydal Roberton.

 

            Violoncello

Meditace (nad starým českým chorálem), Meditation (upon an old Czech chorale)

Skladba pro violoncello sólo byla napsána 11. srpna 1987, trvá 9 minut. Jejími interprety byli především: Marie Holmes-Bartková, Roland Wilson, Mark Broadhead.

 

Impromptu

Pro violoncello a klavír. Dokončeno 25. října 2008.

 

Legenda

Skladba dokončena 25. ledna 2008 pro violoncello a klavír.

 

Sonáta pro violoncello a klavír

V roce 2010 napsal sonátu pro violoncello a klavír. Má tři části: Con moto e rubato, Moderato, Allegro. Trvání cca 20 min.

 

            Kontrabas

Monologue

Skladba pro sólový kontrabas byla napsána 5. července 1989, je věnována Jevinu Rundellovi a trvá 9 minut.

 

Rondo Capriccioso

Napsáno 16. července 2002 pro kontrabas a klavír[7].

 

            Kytara

T C M L G B – Movement

V rámci oslav 130 let od postavení budovy TCM vyhlásil profesor Richard Arnell soutěž na skladbu trvající tři minuty. 7. dubna 1980 byla napsána skladba pro kytaru a bicí (jeden hráč obsluhující třináct nástrojů). Jde o seriální kompozici, která využívá šesti tónů ( H C E A G B ), stejně jako název skladby má šest písmen. (T C M L G B = Trinity College of Music, London, Great Britain). Celá skladba se skládá ze 180 not a má být hrána v tempu MM=60. Čímž dodržel stanovený čas. K provedení došlo 3. května 1980 na TCM v interpretaci Michaela Edmondse na kytaru a Davida Gonellyho na bicí.

 

Soliloques

První skladby pro kytaru byly 11. června 1980 Soliloques. Jsou vydány u Robertona. Rozbor tohoto díla napsala Eva Hajncová 8. května 2000, jako absolventskou práci na Konzervatoři v Brně. Téměř výhradním interpretem se stal Martin Mysliveček. Z dalších interpretů jmenujme např.: Rose Andresier, Michael Edmonds, Martin Mastík, Elizabeth Harding, Stephen Kenyon a Eva Hajncová.

 

Elegie

Jednovětá, šestiminutová skladba pro sólovou kytaru vznikla 18. prosince 1983. Jejím interpretem byl Michael Edmonds.

 

Six Bagatelles

Původních pět bagatel bylo napsáno v červenci 1984. Nakladatel prosil o další dvě[8], které skladatel dopsal 9. října 1990. Nakladatel však rozhodl, že sedm už je moc a bez vědomí skladatele vydal šest bagatel. Vydáno u Ricordi. Mezi jejich interprety patří Christian Remmer a Dana Plánská.

 

Sonata for Classical Guitar

Třívětá sonáta pro sólovou kytaru byla napsána 16. května 1984. Má části: Veemente; Lamentando (Dumka); Con moto (rondo). V dubnu 1994 byla na radu výhradního interpreta Vladimíra Bláhy zkrácena. Je vydána u Der Vogt and Fritzt a trvá 14 minut.

 

Concerto for Gitarre and String Orchestra

Skladba pro klasickou kytaru a smyčcový orchestr dokončena 2. března 2006. Má čtyři věty: Allegro, Adagio molto, Allegro, Andante appassionato. Premiéra proběhla 17. dubna 2009 v Besedním domě v Brně, hrála Státní Filharmonie Brno, dirigent Alexander Markovič, kytarista Vladislav Bláha.

 

            Cimbál

Trifolium

Tři skladby pro cimbál vznikly 15. března 2001 v Londýně. Jednotlivé části: Elegie; Nokturno; Humoreska. Skladba trvá 15 minut. Původní název: Bukolica byl změněn na Trifolium.

 

Concerto Semplice

Třívěté Concerto pro cimbál a smyčcový orchestr bylo napsáno 30. října 2004 na popud profesorky kroměřížské konzervatoře pí. Děcké, která vyhlásila soutěž o skladbu pro tento nástroj. Jednotlivé části jsou: Allegro; Adagio; Allegretto giocoso.

 

            Varhany

Chorální fantasie

Jako první vzniklo 13. listopadu 2000 Interludium na motivy husitského chorálu. 30. září 2003 bylo zařazeno jako poslední část do cyklu nazvaného Chorální fantasie III. (Ktož sú Boží bojovníci). 16. září 2003 vnikla Chorální fantasie I. (Svatý Václave). 22. září 2003 byly přikomponovány dvě Preludia. Skladba byla dokončena 30. září 2003, kdy bylo dokomponováno poslední Preludium a Chorální fantasie II. (vlastní téma Svatá Zdislava). Konečná podoba je: Preludium; Chorální fantasie I. (Svatý Václave); Preludium; Chorální fantasie II. (vlastní téma Svaté Zdislavy); Preludium; Chorální fantasie III. (Ktož sú Boží bojovníci). Skladbu interpretovali Antonín Jíša a Josef Rafaja.

 

Metamorphósis

Skladba dokončena 17. dubna 2007 pro varhany.

 

Elegie

V roce 2011 dokočil skladbu pro sólové varhany. Trvání cca 5 min.

 

            Klavír

Preludia

Dvě klavírní skladby komponované na jaře roku 1954.

 

Sedm muzikantských dostaveníček

V srpnu 1954 napsal pro dvouruční klavír Sedm muzikantských dostaveníček, které věnoval manželům Mynářovým. Skladatel si poznamenává. „O skladbě bylo odborníky řečeno; že stojí poněkud nad diletantským průměrem a údajně měla být označena opravdovým opusovým číslem OPUS 1[9], ale tímto číslem bylo označeno Terceto vytvořené již roku 1950“[10]. Skladba má jednotlivé části: Pochod; Bagatella; Capriccio; Intermezzo; Preludium; Dumka; Impromptu (původně Rapsodie). Nedlouho poté, 28. října 1954 provedla veřejně Květa Mlynářová první a třetí část a 29. března 1955 pátou a šestou část Ivan Mlynář na hudebních besedách Pedagogické školy v Kroměříži. Skladby byly odeslány do VJHS[11]. Později (29. listopadu 1958 Nový Jičín) bylo Capriccio použito ke třetí části a Intermezzo ke čtvrté části serenády pro dechový kvintet, Preludium bylo přepracováno pro klavír. Skladatel si poznamenává „Klavírní cyklus: Sedm muzikantských dostaveníček“ se vlastně rozplynul“[12].

 

Rok, op. 3

Dvanáct variací[13] pro klavír na vlastní téma, inspirované básněmi Jaroslava Seiferta napsal kolem roku 1954-1955. Kunc je pochválil. Byly odeslány do VJHS.

 

Dvě fugy pro klavír

Psáno někdy okolo roku 1957 a věnováno Janu Kuncovi. Jednu z těchto fug použil jako závěrečnou větu Svity pro flétnu, violu a basklarinet.

 

Devět interludií

29. listopadu 1958 přepracoval pátou část Klavírního cyklu sedmi dostaveníček, preludia na Interludium. 17. prosince 1959 dokončil v Novém Jičíně opis sedmi klavírních skladeb, které nazval Interludia a 7. ledna 1959 je odeslal M. Záškodné-Koutníkové do Prahy a Pavlu Motlochovi do Ostravy. Jejich části jsou: Allegro con passione; Con desiderio; Allegro giocoso; Lento poco rubato; Poco allegro; Adagio-poco rubato; Lento assai; osmá část byla přidána dodatečně -  Allegro vivace.

 

Tři klavírní skladby

Psány 17., 18. a 23. července 1958 v Radslavicích.[14]

 

Sonáta

Kompozici na skladbě sonátového charakteru započal v Novém Jičíně roku 1956. První větu psal 23. dubna 1961, závěrečné finále bylo komponováno 6. května 1961. Dále se této skladbě věnoval v Ostravě 17. června 1961, kdy opravil finále a přepracoval první větu. 19. června 1961 napsal novou střední část třetí věty a 24. června 1961 napsal druhou, pomalou větu. Skladbu přepracoval v první polovině března 1963 a v této podobě ji veřejně provedla paní A. Knižátková.

 

Dvě skladbičky pro klavír

Druhá skladba Scherzino vznikla 8. února 1975, první Pomalý valčík 9. února 1975. Skladbičky jsou instruktivní.

 

Moods and Motions

Původně zamýšlel napsat cyklus nazvaný A Country Diary, který by měl dvě části. Book one by obsahovala Let’s skip, A little Dance, By the Beehive, Trumpet at Twilight, The Hurdy-Gurdy. Těchto pět částí zařadil pod Book one komponované 1. května 1975, Book two by obsahovala přejmenované části Partitury semplice. (Burlesca = Marching greece – Pochod hus, Tristezza = A Lost Lamb – Opuštěná ovečka, Scherzino = Sqirrels – Veverky, Toccata = The Windwill – Větrný mlýn). Od nápadu však upustil a 25. října 1975 přikomponoval dalších sedm částí s názvy: Pussy-song; Slow walz; A May – schower; The concertina; A sketch; Melancholy; Hide-and-seek. Za tyto byly zařazeny skladby z Book One komponované 1. května 1975 a vznikl tak cyklus Moods and Motions vydaný E. C. Kerby Toronto-Kanada 1980. Konečná verze má části v tomto pořadí: Pussy-song; Slow waltz; A May-schower; The concertina; A sketch; Melancholy; Hide-and-seek; Let’s a skip; A little dance; By the beehive; Trumpet at Twilight; The Hurdy-gurdy. Zajímavou byla interpretace cyklu jedenáctiletým Janem Goldingem.

 

Partita Semplice

6. srpna 1972 začala vznikat skladba, pro niž i její části skladatel hledal vhodný název. Vznikly tak dvě verze názvů. Táborový deník, pět skladbiček pro klavír s částmi: Výlet do lesa; Raněný kolouch; Veverky; Smutné vyprávění a Hra na honěnou (která byla záhy přejmenována na Souboj). Partita semplice per pianoforte volila alternativní názvy částí: Scherzino; Tristezza; Burlesca; Pastorale; Toccata[15]. Skladatel zamýšlel zařadit tyto skladby, jako Book two do cyklu A Country Diary. Části měly být jinak seřazeny i nazvány. Cyklus Book two měl vypadat následovně: (Burlesca = Marching greece – Pochod hus; Tristezza = A Lost Lamb – Opuštěná ovečka; Scherzino = Sqirrles – Veverky; Toccata = The Windwill – Větrný mlýn). Ale od záměru upustit a na přechodnou dobu nazval tuto část A piano suite. Definitivní verze byla vydána v roce 1982 u E. C. Kerby-Kanada pod názvem Partita semplice. Obsahuje části v následujícím pořadí: Burlesca; Tristezza; Scherzino; Pastorale; Toccata. Premiéra proběhla 12. října 1977 v provedení Kathrin Wilson na TCM. Dalšími interprety byli: Sarah Davies, Jane Herrell, Jenifer Payne, Libuše Kupková, L. Janíčková a Kiyoshi Takai.

 

Fantasia quasi una Sonata

Byla zkomponována 23. prosince 1982. trvá 14 minut, je v evidenci PRS a byla vydána Robertonem. Byla věnována Margaret Bruce. Premiéra této nové verze proběhla 20. března 1984 v Leighton House v provedení Margaret Bruce, která se stala její téměř výhradní interpretkou. Mezi další interprety patří: Michael Flowers, Peter Hewitt, Angela Zanders a Lada Valešová.

 

The Blue Marbles

25. července 1985, během cesty s přítelem v autě do Whitby, byla napsána skladba pro klavír, která byla v TCM použita jako instruktivní skladbička[16]. Její původní název byl Breeze in the garden. Skladba byla věnována chlapci Lee Musgrave.

 

Graham

Skladba pro klavír s podtitulem „Sixty bars for Graham for piano“ byla napsána 12. září 1991 u příležitosti šedesátých narozenin prof. Grahama Melville-Masona. Tříminutová skladba obsahuje kryptogram založený na stupnici G dur (G, Re, A, H, A, Mi). Skladba zazněla v Praze 18. září 1995 v podání Williama Howarda zároveň s dalšími skladbami obsahující stejný kryptogram od V. Kalabise, D. Matthewse, M. Slavického a K. Janovického.

 

Concertino for Piano and Strings

15-ti minutová skladba pro klavír a smyčce byla napsána 1. února 1992 na žádost žáka z Řecka Janise Avgerinose, který ji nechal premiérovat 24. února 1993 v Řecku v Athénách za podpory The Hellenic American Union. Na klavír hrála Jolanda Seven, orchestr hrál pod taktovkou Yiannis Avgerinose. Skladba je v evidenci PRS. Dalšími interprety byli: William Hancox, Jarmila Češková a patnáctiletý David Šugárek.

 

Preludes

Prvních pět skladeb pro sólový klavír bylo napsáno 18. února 2004. Celý cyklus deseti skladeb byl dokončen 14. srpna 2004. Cyklus byl věnován Margaret Bruce. Prvních pět preludií bylo již několikrát hráno, druhá polovina byla premiérována v červenci 2004 v Anglii (Yorkshire). Další preludia komponována: 31. května 2004 (číslo 6), 14. července 2004 (čísla 7, 8, 9 a 10), 18. května 2005 (čísla 11, 12), 11. února 2006 (čísla 13, 14, 15), 8. března 2006 (číslo 16), 21. dubna 2006 (číslo 18), 1. června 2006 (číslo 19), 2. června 2006 (číslo 20), 22. června 2006 (čísla 21, 22, 23 a 24). Vydáno u Goodmusic.

 

Postludium

Skladba pro sólový klavír, dopsána 22. ledna 2007. Původně ji chtěl připojit k Preludes, ale neudělal to.

 

            Čtyřruční klavír

Rondo G dur, op. 4

Taneční rondo pro čtyřruční klavír dokončil na podzim roku 1954. Bylo o něm řečeno, že má poněkud dvořákovské ladění a je vhodné pro instrumentaci. Bylo odesláno do VJHS. Jan Kunc jím byl nadšen a řekl, že by to každý nedovedl. Má švih. Bylo věnováno manželům Mlynářovým, kteří je premiérovali na koncertě hudební besedy pedagogické školy v Kroměříži 25. března 1955.

 

Country scenes – Venkovské obrázky – Na venkově

Šest skladeb pro čtyřruční klavír bylo napsáno 24. července 1986. Cyklus má části: Morning walk – Ranní procházka; Procession – Procesí; Merry-Making – Veselice; Quiet river – Tichá řeka; Just a game – Dětská hra; Sunset – Sluníčko zapadá. Premiéra 1, 5, 4 a 3 části proběhla 6. března 1988 v hudební škole v Lemgo SRN v provedení Kirsten Doppendorf a Yasuo Kimura. V roce 2002 byl vydán v Ostravě Ritornel.

 

            Dva klavíry – klavír a varhany

Toccata e Canzone

Pro Antonína Jíšu byla 13. července 1993 napsána skladba pro klavír a varhany (event. elektrické varhany) v trvání 10 minut. Její premiéra proběhla 15. dubna 1994 ve Vyškově v provedení Antonína Jíši na varhany a V. Ševčíkové na klavír. Dalšími interprety byli: Naděžda Bučková-klavír, Miloslav Buček-varhany, P. Hanousek-klavír, O. Škarohlíd-varhany.

 

Equilibria

Tři skladby pro dva klavíry byly komponovány 16. července 1998. Části: Agitato; Molto lento; Allegro. Skladba trvá 17 minut.

                       

            Komorní hudba – smyčcová

Terceto pro dvoje housle a violu, op. 5

Původně Sonatina pro dvoje housle a violu byla dokončena a přejmenována 1950 v Brně na Terceto pro dvoje housle a violu Op. 5. První znění provedli na interním koncertu žáci Vyšší hudební školy v Kroměříži. Po menší úpravě ji poté zaslal do VJNS v Praze. 27. července 1970 jej přepracoval pro troje housle.

 

Smyčcový kvartet

V roce 1961 se věnoval smyčcovému kvartetu. 7. března napsal první a 19. března druhou větu. Obě však zůstaly nedokončené.

 

Zahrajeme si ve třech

Instruktivní suita o pěti částech pro troje housle byla napsána 12. září 1970. Zasláno HIS v Praze.

 

Quartet in A

13. listopadu 1993 byl napsán kvartet pro dvoje housle, violu a violoncello. Má čtyři části: Agitato-Adagio-Allegro Scherzando; Lento; Allegro qiocoso; Allegretto Scherzando, Moderato, Andante. Trvá 23 minut. Bylo uvedeno 1. prosince 1994 na TCM v provedení Archeus String Quartet (Anne Hooley, Bridget Davey, Elizabeth Turnbull, Joely Koos) a v Praze 14. října 1998 v Lichtenštejnském paláci Kvartetem Bohuslava Martinů.

 

Colloquium

25. září 1998 vznikla v Londýně, 6-ti minutová skladba pro kontrabasový kvartet. Byla věnována David Heyes a vydána u Recital Music.

 

String Quartet in C

Druhý smyčcový kvartet byl napsán 22. května 2002. Jeho části jsou: Allegro; Adagio mesto; Allegro. Trvá 24 minut.

           

            Komorní hudba – dechová

Serenáda pro dechový kvintet

Komponováno v Novém Jičíně v roce 1956. Premiéra proběhla 10. listopadu 1958 při vysílání Československého rozhlasu po drátě. Byly odvysílány dvě části: Intermezzo a Slezský tanec v provedení Foersterova dechového kvinteta v Brně.

 

Hanácká polka

Původně Záložáckou polku začal psát na vojenském cvičení v Červené Vodě 12. června 1956. Její obsazení bylo pro dva B klarinety, dvě trubky, čtyři F lesní rohy, dva pozouny, kontrabas a klavír. V Radslavicích se k této polce vrátil 28. července 1961 ji přepracoval a přejmenoval na Hanáckou polku. Její obsazení je: dva B klarinety, dvě B trubky, čtyři F lesní rohy, altový Es saxofon, dva pozouny, kontrabas, bicí a klavír. Její premiéra byla 22. prosince 1961 a poté 22, 29 a 31. prosince 1961 ji vysílal Československý rozhlas.

 

Babička tančí

Valčík pro flétnu, dva B klarinety, trubku, lesní roh, pozoun, tubu, klavír a bicí byl napsán 24. prosince 1961. V následujícím roce jej uvedl Ostravský rozhlas.

 

Malé vánoční pastorale

Čtyři drobné skladby pro tři pozouny byly napsány 2. prosince 1968 a jsou věnovány „Slušovickým pozaunérům“. Jeho části jsou: Hle, vyšla hvězda, Andante; Zvěstování, Allegretto; Uspávanka, Molto tranquillo; Hlásání pastýřům, Allegro vivo. Byly uváděny na přelomu roku 1968 a 1969 v podání Slušovických pozaunérů.

 

Vinšfanfáry A+S=AS

Seriální technikou byla 6. února 1970 napsána skladba k padesátinám prof. Dr. Aloise Sivky[17]. Autor si hrál s pořadím tří tónů ( a es as) a s enharmonickou záměnou. Je určena pro tři trubky, malý a velký buben. Nebyla veřejně provedena.

 

Pocket Music

24. prosince 1976 vzniklo Divertimento pro dechový kvintet v obsazení: flétna, hoboj, klarinet, lesní roh, fagot. Skladba měla části: Burlesca; Tristezza; Scherzino. V dubnu 1977 byla napsána čtvrtá věta. 16. června 1977 byla již označena jako Pocket Music a její části byly: Allegro marziale; Lento; Allegro gioccoso; Vivo. Tato verze však byla 19. října 1978 revidována. První věta byla překomponována, nově byla dokomponována druhá věta s názvem Adagio. Allegro giocoso bylo překomponováno a Vivo revidováno. V této verzi bylo vydáno E. C. Kerby. Bylo provedeno 11. ledna 1978 v London University Club v podání: flétna-Elizabeth Summers, hoboj-Mark Lowe, klarinet-James Weber, lesní roh-Derek Smith, fagot-Ruth Grace. Další tělesa, která skladbu interpretovala: Blandsford Wind Quintet (flétna-Judith Eunis, hoboj-Simon Carr, klarinet-Janet Spotswood, fagot-Philip Turbett, lesní roh-Elizabeth Coe), Wind Quintet (flétna-Antony Kershaw, hoboj-Stuart Wilson, klarinet-Bernard Lafontaine, fagot-Susannah Scott, lesní roh-James Rattigan), Dechový kvintet v Ostravě a v Praze.

 

Music for brass quintet

Skladba byla napsána 29. srpna 1983 v Londýně a věnována „Theo Mertens Brass-quintet“. Má tyto části: Preludio; Romanza; Rondo-Polka; Notturno. 30. listopadu 1989 došlo k její revizi v rámci které byly pozměněny názvy na: Intrada, Legenda, Ekloga, Alla polka. Skladba trvá 15 minut. Skladbu uváděl English Brass Ensemble.

 

Divertimento

Skladba pro hoboj, klarinet a fagot byla napsána 13. března 1995 a má části: Allegro moderato; Adagio mesto; Allegro scherzando; Lento e tranquillo; Poco Allegro. Skladba trvá 14 minut. Vydal Alliance Publications. Skladbu interpretovalo 13. listopadu 1995 St. Amre’s Divertimento – Cremone trio v obsazení: hoboj-Jou Shepard, klarinet-Gregor Laing, fagot-Paul Harris.

 

A Little Afteroon Music – Malá odpolední hudba

Původně vokální Pohádka o princezně a pávech byla 20. června 2001 zpracována pro instrumentální obsazení: tři B klarinety a basklarinet. Autor hledal vhodný název pro skladbu a tak po názvu Jarní preludia nebo Čtyři preludia zvolil Malá odpolední hudba. Kromě poslední části, kterou autor přepracoval, hudebně vychází z předchozí verze. Části jsou: Andante, Allegro, Lento, Allegro moderato. Byla vydána v Americe v Alliance Publications v USA. Skladba byla uvedena 18. května 2002 v Manchasteru v podání Cefiro Clarinet Quartet.

 

Čtyři rozmarné kusy

Čtyři rozmarné kusy pro klarinet a klavír. Dopsány 14. ledna 2004. Cyklus má tyto části: Impromtu; Nocturno; Blues; Rondino.

 

Bagately

Pro žáky ZUŠ v Bystřici pod Hostýnem, kde mají velmi dobré flétnové oddělení, napsal 27. března 2004 šest drobností pro příčné flétny. Čísla 1 až 3 jsou pro dvě flétny a klavír. 4 a 6 pro tři flétny a triangl.

 

Capriccios

V roce 2010 napsal suitu pro čtyři klarinety, která byla vydána u Alliance Publications v USA.

 

            Komorní hudba – různá obsazení

Svita pro flétnu, violu a basklarinet

Práci započal 4. září 1959 na první větě, Preludium. 5. září napsal Air, 6.-7. září Scherzo a 18. září skladbu zakončil Fugou, kterou převzal z klavírní Fugy z roku 1957 (Dvě fugy pro klavír). Svita je určena pro flétnu, violu a basklarinet. Byla napsána v Novém Jičíně.

 

Rapsodické trio

11. února 1960 napsal Rapsodické trio pro housle, violoncello a klavír. Hotové dílo zaslal do SČSKU do Prahy, kde ho „úspěšně“ ztratili. Skončilo někde ve sběru papíru.

 

Musica per quattro

14. srpna 1970 byla napsána skladba pro klarinet, klavír a bicí nástroje.

 

Sonata per tre

18. srpna 1972 byla započata práce na díle pro housle, violoncello a klarinet. Skladba má tyto části: Preludio et fuga; Elegia; Rondo. 21. května 1973 došlo k mírnému přepracování. První část byla přejmenována na Introduzione e fuga, druhá dostala název Chorale a třetí nejprve Rondo capricioso, což bylo záhy změněno na Rondo giocoso.

 

Muzikantské dostaveníčko

25. dubna 1973 dokončil Divertimento pro instrumentální soubor v obsazení: flétna, dva klarinety, troje housle a violoncello, které záhy přejmenoval na Muzikantské dostaveníčko. Skladba má části: Intráda, Idyla, Valčík, Veselé finále. Byla napsána v Ostravě na popud ČHF pro souborovou hru v Lidové škole umění. Celková doba trvání je 7 minut. 9. listopadu 1973 ji odvysílal Československý rozhlas Brno.

 

Metamorphoses

12-ti minutová skladba pro klavírní trio (housle, violoncello, klavír) byla dokončena 22. ledna 1982. Skladba zazněla v podání klavírního tria (housle-George Mattar, violoncello-Liam Abramson, klavír-Isobel Nyman) na koncertě Royal College of Music, London.

 

Mini trio

Bylo napsáno pro trojčata: James, Peter a Robina Lumley-Savile[18]19. ledna 1984. Jde o instruktivní skladbičky. Původně bylo nazváno Moments musicaux. Skladba má tyto části: Capriccio, Valse Lente, Intermezzo, Chanson Triste, Polka. Trvá 10 minut a byla v roce 2002 vydána v Ostravě Ritornelem.

 

Duo Concertante

První náčrty skladby pro violu a kytaru pochází z 9. října 1987, kdy autor ještě hledal název skladby jako např. Dance phantasy, Chromatic Waltz. Tehdy napsal její druhou větu, Allegro giocoso. 12. června 1987 upravil tuto větu pro B klarinet a klavír a skladbu nazval Chromatic Dance[19]. 25. listopadu 1988 vznikla první věta pod názvem Apassionato, která byla později přejmenována. Konečná verze je datována 3. dubna 1989. Skladba má tři části: Allegro moderato, Andante tranquillo; Allegro Giocoso; Adagio, con motto a trvá 22 minut. 1. října 1998 vznikla úprava pro housle a kytaru a 24. července 1989 pro flétnu a kytaru, nebo flétnu a klavír[20]. Nejoblíbenější je druhá věta. Skladbu měl na repertoáru duet Tammy Clive-viola a Victor Green-kytara. Dále duet Elizabeth Turnbull-viola a Roland Gallery-kytara.

 

Guitar Quartet

Skladba byla napsána 13. ledna 1990 pro The English Guitar Quartet. Je v obsazení: kytara diskantová, dvě klasické a basová. Trvá 21 minut. Části jsou: Broken song (Přerušená píseň), Dance of Augnish (Tanec úzkosti), Candlelight Procession (Procesí se svícemi), Jubilation (Oslava). Druhá až čtvrtá část byla použita v rozšířené verzi v triptychonu. Vznik této skladby byl inspirován průběhem Sametové revoluce na Václavském náměstí v Praze v roce 1989.

 

Eclogues – Eklogy

Čtyři věty pro housle, violoncello a klavír vznikly 30. října 1996. Trvají 21 minut. Části jsou: Allegro moderato-Adagio; Allegro vigoroso-Largo; Allegro vivo; Allegro, Largo. Premiéra proběhla v Praze 21. října 1997 v Lichtenštejnském paláci v provedení Českého tria (D. Vlachová, J. Páleníček, M. Langer). Dalšími interprety byli: The Walshaw Piano Trio (housle-Lynn Cook, violoncello-Kim Mackrell; klavír-Margaret Bruce) a klavírní trio (housle-Tomáš Tuláček, violoncello-Evangelia Papathanassion, klavír-Kostas Chardas).

 

Oboe Quintet

Čtyřvětý kvintet v obsazení pro housle, violu, violoncello, hoboj a klavír byl napsán v srpnu 1997. Trvá 24 minut. Jeho části jsou: Adagio; Allegro Leggero; Adagio mesto; Feroce, Adagio. V roce 1998 byl uváděn Hobojovým kvintetem Weingarten Ensemble a 16. listopadu 2002 v Lichtenštejnském paláci v Praze v provedení hobojového kvinteta (hoboj-Jiří Krejčí, housle-Martin Kos, viola-Jan Nykrýn, klavír-Daniel Wiesner, violoncello-Simona Hečová).

 

Musica a sei – music for Six

Skladba pro dvoje housle, violu, violoncello, mandolínu a kytaru byla napsána 3. února 2000. Trvá 21 minut a má části: Allegro, Vigoroso, Adagio molto, Allegro giocoso.

 

Due Pezzi

16. března 2003 byla napsána pětiminutová Ecloga no. 5[21] pro housle, violoncello a klavír. Tato skladba byla 29. srpna 2003 revidována a doplněna. Vznikl dvouvětý, dvanáctiminutový cyklus Due pezzi pro housle, fagot a klavír, který má části: Allegro, Allegretto.

 

Quatre pezzi

Skladba pro flétnu, hoboj, violoncello a cembalo. Dokončena 18. srpna 2005 na popud Norberta Hellera-klavírista z Prahy.

 

Do třetice

V roce 2010 napsal tři skladby pro housle, kytaru a bayan (harmoniku). Skladba psána pro Vladislava Bláhu a jeho spoluhráče. Trvání cca 9 min.

 

            Orchestrální

Dva tance

Komponované roku 1953 pro komorní symfonický orchestr.

 

Prievidzská svatba

Komponováno v Bratislavě v roce 1954 pro orchestr. Ve skladbě použil lidovou píseň z Prievidze.

 

Orchestrální suita

V Radslavicích začal 22. srpna 1958 pracovat na skici partitury zamýšlené orchestrální suity. Zůstala nedokončená.

 

Symfonická skladba

4. září 1963 skicoval první věty cyklické symfonické skladby. Zůstalo u skici.

 

Partita semplice

Původně klavírní cyklus byl 2. února 1973 instrumentován pod názvem Partita semplice per orchestra d’archi. Došlo k podstatnému přepracování třetí a páté části. V podstatě šlo o volné zpracování na motivy z klavírního cyklu. První část byla přejmenována na Scherzino di marcia a čtvrtá dostala název Arietta. 5. července 1973 byly Českému hudebnímu fondu rozepsány party pro smyčcový orchestr.

 

Festive March – Slavnostní pochod

Započato 20. ledna 1974 jako Pochod přátelství pro velký dechový orchestr. Premiérováno v Praze 1. června 1974. Ještě týž den připsal trio. V říjnu téhož roku přepracoval trio a skladbu přeinstrumentoval pro velký symfonický orchestr. Skladbu v obsazení pro Symphonic band v rozsahu 41 stran partitury a délce trvání 6 minut definitivně dokončil 22. listopadu 1976. Skladba je v evidenci OSA.

 

Moravian polka

Klavírní verze vznikla 24. prosince 1973 ve skladu, na staveništi v Praze na bečce od nafty. Jmenovala se prostě, „Polka“ nebo též „Na Lehovci“. Vznikla na popud kolegů z práce: „Co to tam furt píšete? Napište také něco pro nás obyčejný lidi! Ne fugy! Něco od podlahy!“. 10. února 1974 byla instrumentována pro dechový orchestr. Přeinstrumentována pro Symphonic Band byla v Londýně 30. června 1977 a posléze vydána v rozsahu 18 stran partitury pod názvem Moravian polka vydavatelstvím E. C. Kerby – Kanada-Toronto. Její trvání je 4 minuty. Skladba je v evidenci OSA. Premiérována byla v Chicagu 13. prosince 1979 Nord-West National Orchestr and Band Clinic pod vedením Frank J. Kochalko.

 

Adieu

Komponováno 13. října 1975 (klavírní verze) – 15. října 1976 (dokončena instrumentace) v Londýně. Použil tématický materiál ze sborové skladby Hlas domova. Obsazení je určeno pro Symphonic Band. Klavírní verzi i partituru (rozsah 14 stran) a provozní materiály vydal E. C. Kerby - Kanada-Toronto. Skladba trvá 4 minuty. Věnováno vzpomínce na strýce J. Šírka, který hrál na trubku a miloval lesní roh. Premiérováno v Chicagu 12. prosince 1979 v provedení Eind Symphony Wisconsoin pod taktovkou Joela Blahnika.

 

Rhapsody of Summer Days

Rapsodie byla napsána 24. srpna 1980 pro „Brent Youth Symphony Orchestra“ v jejichž provedení byla 25. listopadu 1980 premiérována pod taktovkou Johana Michaela Easta.

 

Prelude to a Sunny Day

Skladba vznikla 4. září 1981 v obsazení pro symfonický orchestr a délce trvání 5 minut. Premiéra proběhla 19. července 1983 v provedení Croydon School’s Centre for Wind Players, pod taktovkou Davida Kendalla. Skladba je od 2. srpna 1983 v evidenci PRS.

 

Floreat patria

Ouvertura v pochodovém tempu, jinak též nazvána Marzia solenne pro symfonický orchestr byla napsána 13. ledna 1988. Délka trvání je 10 minut.

 

Triptychon – Tři scény z Václavského náměstí

Skladba vznikla 10. září 1991 v obsazení pro symfonický orchestr a délce trvání 20 minut. Skladba byla inspirována průběhem Sametové revoluce na Václavském náměstí v Praze v roce 1989. Autor použil a rozšířil tématický materiál tří částí z kytarového kvarteta (Guitar Quartet). Části se jmenují: Dance of Anguish (Tanec úzkosti); Candlelight Procession (Procesí se svícemi); Jubilation (Oslava). Notový materiál k provozování připravil Roberton, ale dosud nedošlo k jeho vydání. Celkové trvání skladby je 20 minut. Skladba byla premiérována 10. listopadu 1991 v Rudolf Steiner Theatre v provedení The Griffin Orchestra pod taktovkou Stephena P. Baraona. Skladbu natočil Symfonický orchestr Českého rozhlasu v Praze, za řízení Stanislava Bogunii.

 

Suite Caprice – The Undertaker suite

Po úspěšné londýnské premiéře opery byla 30. prosince 1994 započatá práce na suitě. Dokončena 12. února 1997. Skladba trvá 20 minut a má části: Allegro; Funebre; Mazurka; Andante sostenuto; Waltz.

 

Festivamante (MALTA FANFARA)

Fanfáry komponovány 9. června 2001 na objednávku Maltézských rytířů. Napsal klavírní výtah, který si kapelník rozepsal pro dechový orchestr (brass ensemble or band).

 

Panorama

V roce 2009 napsal větu pro symfonický orchestr. Trvání cca 15 min.

 

            Jevištní

Kutnohorští havíři

Na žádost Františka Kluse připravil 13. února 1961 písně do divadelní hry „Kutnohorští havíři“: V hlubinách tmy; Hospodine pro mužský sbor; Za Milanem běhá pro ženský a mužský hlas; Píseň beze slov pro mužský sbor a Sladká krajino domova pro soprán a mužský sbor. Rukopis je ve Staré Bělé, kde byla rovněž tato hra uvedena.

 

Rudá záře nad Kladnem

V listopadu 1974 upravil tři písničky do stejnojmenné rozhlasové hry.

 

Majitel pohřebního ústavu (The Undertaker)

Opera o jednom dějství a třech obrazech. Libreto upravil podle Puškinovy povídky Michael Vale a skladatel. Tenor, baryton, soprán, mezzosoprán, alt, komorní smíšený sbor a komorní orchestr. Trvání 65 minut.

            Adrián Prochorov, zaměstnanec pohřební služby, je pochmurný držgrešle, který šidí mrtvé přemrštěnými cenami rakví. Stěhuje se ze své barabizny do nového domu a je pozván ševcem na oslavu stříbrné svatby.

            Na oslavě se mnoho pije a někdo z hostí urazí jeho „nečestné“ povolání. Prochorov je dotčen a odchází domů s odhodláním pozvat své mrtvé na oslavu.

            Druhého dne vyřizuje pohřeb jedné bohaté vdovy. Večer se k němu sejdou mrtví, které předešlého dne pozval na oslavu a vyčítají mu jeho přemrštěné ceny a nekvalitní rakve. Ráno se probudí a myslí na následky včerejší noci. Vidí však u sebe jen svou posluhovačku, která mu sděluje, že se z oslavy u ševce vrátil zlitý na mol a vše se mu jenom zdálo.

            „Námětem je tedy černý humor, ale víc je tam toho humoru, než toho černého“[22].

            Opera existuje ve dvou verzích. První byla napsána 7. února 1987. Druhá, česká verze byla upravena pro Ostravu[23] 30. listopadu 2001. Klavírní výtah vydal Roberton. Ke světové premiéře došlo 2. - 3. prosince 1993 v Londýně v provedení Trinity College of Music Opera Group pod taktovkou Victor Morris a produkčním vedením Carlos Wagner. České premiéry jsme se dočkali 3. prosince 2004 v Brně v divadle Barka v provedení operního studia JAMU, v režii Tomáše Studeného, pod taktovkou Martina Buchty a ve výpravě Michaely Savovové. Suita z opery byla dopsána 12. února 1997 pod názvem Suite caprice.

 



[1] Tato skladba byla komponována jako instruktivní skladba TCM pro 6. a 7. ročník.

[2] Původně Legende.

[3] Původně Shcerzo nebo také Allegro scherzande

[4] Viz. Valse galante – Galantní valčík

[5] V rozhovoru s A. Krausovou 9. března 2004

[6] Arabeska komponována 27. července 1987

[7] Existuje i fagotová verze.

[8] V nakladatelství bylo už Pět bagatel pro kytaru vydáno od jiného autora. Nechtěli mít shodné názvy.

[9] 26. května 1955 si skladatel poznamenává: „Práce, které stojí poněkud nad diletantským průměrem a snesou označení opusovým číslem“. Skončil u čísla 7 a dále již nepokračoval v číslování. Čísla neodpovídají pořadí vzniku skladeb.

[10] Záznam z Onderkova seznamu skladeb. Sám si však vede sešit, kde má tuto skladbu označenou opusovým číslem 1.

[11] Veřejná jubilejní hudební soutěž v Praze.

[12] Sešit Compositiones.

[13] Původní název Měsíce, programní variace, Onderka uvádí tuto skladbu pod názvem 12 variací na vlastní téma.

[14] Vesnice u Vyškova, kde trávil prázdniny u příbuzných.

[15] Instrumentace cyklu pro orchestr 2. února 1973. Skladba evidována pod stejným názvem.

[16] Autor napsal asi ještě 20 dalších instruktivních skladeb pro klavír pro TCM, ale nepodařilo se mi získat jejich názvy.

[17] Děkan v Ostravě.

[18] Trojčata Margaret Bruce.

[19] Tato skladba byla komponována jako instruktivní skladba TCM pro 6 a 7 ročník.

[20] Viz. Valse galante – Galantní valčík.

[21] Původně to byla pátá část cyklu Eklogy.

[22] Novotná, J.: Po dvaceti letech. Nová svoboda, 26. dubna 1990, str. 5.

[23] Jednalo se o jejím uvedení, proto byla přepracována. K jejímu provedení nakonec nedošlo.

 

Kontakt

Mgr. Michael Korbička mkorbicka@seznam.cz